Pojď mezi nás!

Po chvílích boje, který všecky síly střebe,

kde záští šíp, lži jedná slina fičí,

kde zmozolená pěsť se k nebi týčí,

a hebká hoví si, les bodáku kol sebe –

pojď mezi nás a najdeš ztracený ráj, nebe!

Zmij rozdílů na tebe nezasyčí,

neb všechněm jedno zrno v srdcích klíčí,

jež rosou víry denně kropí lásky Hébe.

To zrno naděje ves v srdcích máme

a vnukům svým je k plodu dochováme:

že zvítězí Vlasť naše, třeba v zbraní zvuku.

Pojď mezi nás, my stejně stiskneme tvou ruku,

ať démant žhavý v prstenech ti hrání,

ať křemen mozolu máš ve své dlani.