Pojď, Míno, sem a na klín můj,

Pojď, Míno, sem a na klín můj,

není to na poprvé,

já k vínu musím rty tvé mít,

jeť obé jako z krve

Jsem zvyklý vína oheň pít

a mladé líbat líce,

až nerozeznám blažený

rty tvé od vína více.

A ty’s tak dobra! – ku konci,

když ospalý pak sklesnu,

tu trpíš, že na klínu tvém

jak malé dítě zesnu.