„Pojď!“ řekl Kristus – –

„Pojď!“ řekl Kristus, pod tíží se kloně,

a pravicí kříž na rameně zvedal,

a okem v slzách průvodčího hledal,

co líc mu bledla mrtvou bělí sloně.

Stál dole člověk, vstal a zase sedal

si na kmen kříže, kapky potu roně,

a jeho sandál, o křemení zvoně,

jak byl by z kovu, kroku křídel nedal.

„Pojď!“ řekl Kristus, stoje na temeni.

Než člověk níže sedal na kameni,

kříž položil, v hluk světa zpět se díval.

„Pojď!“ Kristus štkal a znovu, znovu kýval,

„hle, nebes brána září ve plameni!“

a vešel. – Ticho. – Muž dál odpočíval.