POJĎ, SESTRO BÍLÁ...

Pojď, sestro bílá, půjdem’ žitím spolu

a budem’ hledat cestu k lepší době –

rmut života kde strhnul by mě dolů,

Tvá ruka bílá pozdvihne mě k sobě.

A budu zorávati tvrdé skály,

blín vytrhávat, vykopávat trní –

a sázet květy, jež mi Tebou vzplály,

a z našich polí rozsévati zrní.

A budem’ dobrý souzvuk v žití vření,

zlo zdvihne-li v mé duši hlavu hadí

a v dissonanci čistý akkord změní –

Tvé duše van ji zase v souzvuk sladí.

Tak půjdem’ zahleděni v lepší příští,

jež zrak můj roznícený v dálce tuší,

kdy mořem bude, v srdcích co nám prýští,

kdy víc než dnes zem bude světem duší!...