Pojď vážit lidské štěstí,

Pojď vážit lidské štěstí,

pojď měřit lidský žal

a zamyšleně ptát se,

kdo k nám je zavolal!

Kdo nasel do mých ňader

tak měkkých zrno zla,

a působivost vznětů,

kam ta se poděla!

My zahyneme, zahyneme,

ale ty divné písně mé,

ach, nač jich pro věcnost, ach, nač jen

ty všeho smutky šílené!

Nač hlad a bolesť, zapomnění,

tyranská krutost pohlaví,

ach, rci, kdo nemá náboženství,

kdo na to všechno odpoví!

Nač vina, hoře, zápas, vzdory,

zoufalé vlastní vědomí,

proč ne jen smích a zuřivý tanec!

Mlč! Slyš, co praví svědomí!