POJĎ, VZÁCNÝ VEČERE!

Pojď, vzácný Večere! Pohádku s cvrčky zpívej –

víš, kterou před léty jsem slýchával tak rád;

do očí uhrančivě zlých se cestou nezadívej –

pojď volně s vůněmi, jak páchnou ze zahrad!

Pojď krajem doubravy a buč si zádumčivě,

jak zádumčivě bzučívá stárnoucí kolovrat –

dej pěšinou se klikatou po usínavé nivě

a kolem rybníku, jenž tmí se blízko vrat!

Pojď, moudrý Snědouši! Hleď, v krbu oheň práská,

a srdce v hodinách tluče tak harmonicky,

že zemřít nechce se, a znovu z hlubin láska

se zdvihá k dávným dnům, jež miloval jsem vždycky:

ať žhavě zlíbaly, ať zbičovavše hlavu

mě hnaly na popravu – – –