POJĎ!

Pojď, pojď, přestanem’ básnit a budem básní žít!

Jak možno bagatellisovat krásu hmoty

a ignorovat všechna náboženstva

a mythologie a symbolismy a smích sprostých!

Pojď, hrdi nevšimnem’ si mystiky,

pojď pohrdat vlastmi, národností

a davem líných aristokratů, unavených,

neschopných žití, pojď, pojď ze zhouby rychle!

Pojď, pojď, milovat cudné ženy,

Pojď budem’ je milovat zdrženlivě a věrně,

ženy nehezké, v nichž dřímá velký duch

a bratrsky jich vývoj ulehčíme,

by nemohly nám vyčítati ženy!

Pojď, budem’ prostě žít a chleba rozdávat,

by nikomu nebylo líto hmoty,

pojď, vychováme dítě anarchistu,

jež o minulém zví jak o pohádkách!

Pojď, zdeptej klamný cit, pojď, pojď, pojď!