Pojďme v ty kraje, kde Bůh první své

Pojďme v ty kraje, kde Bůh první své

růže štěpil,

v ty kraje Zeminy, poprve kde

ret se ke rtu lepil,

kam dechem svém stín nás zve.

V mechové podušce poprve

zlomil jí květ,

otřás se svět,

když zceloval, zdrtil ji do krve.

Tam Země kojila Adama

sirá a v slzách chudičká

ponejprv slyšela: ma-mama.

Smála se tomu: byl to ráj! –

Brzo mu sestra Evička.

Pojďte, o pojďte v ten kraj –