Pojďte ke mně, sklíčení!

Netruchli, když rány bolné

lidská zloba usoudí ti:

ruce Páně službovolné

jmou se rány vyhojiti.

Dbej ty jenom hlasu Páně,

sklíčené jenž volá k sobě,

s důvěrou jdi k nebes bráně,

unikneš vždy světa zlobě.

Pán ti podá občerstvení,

láskou svou se k tobě skloní,

setře slzu, v rozechvění

bolném již tvé oko roní.

Do strápené duše vleje

milosti své mocnou těchu,

láskou svou tě rozehřeje

při posledním při povzdechu.