POJEDNOU...

Snad šel jsi parkem. Ptáci zpívali,

a bylo tiché, pokojné ráno.

Klidně tvé myšlenky na svět se dívaly,

a všecko zdálo se spořádáno.

Snad šel jsi parkem. A snad pojednou

jinak se věci pousmály.

Jako když na větev před oknem usednou

nějací vzácní ptáci z dáli.

Anebo stalo se něco jiného,

když parkem šel jsi, ulicí, domem,

něco jen pro tebe viditelného,

leč bouřícího bleskem a hromem.

A šel jsi parkem. Jak jindy napohled,

jen hlava, hlava se podivně točí.

Po duze vysoko v jiný kráčíš svět,

cos opilého ti svítí z očí.

A zase parkem jdeš, domem, ulicí:

jak sen to bylo, leč pravdivější.

Znamenán ranou proměňující

cizincem vracíš se na svět zdejší.

Jak živá touha smutně vrávoráš,

cizincem hledícím do daleka.

Lhostejno, které jméno proto máš.

Na příklad: Amazonská řeka.