Pokání.

Radost má křídla a uletí,

smutek o berli se plíží.

Teskno je v komůrce děvčeti,

jako ve křovině ptáčeti,

když hodina skonu se blíží.

Já bych tě potěšil, má milá,

však tě již těšili jiní,

a ty jsi každého šálila,

marnivá tolik, co spanilá!

kochej se zpomínkou nyní!