Pokání.

„To pole ještě dnes mi zoráš znova!“

na samý večer chlapci velel správce;

– kluk pohled’ na vola a k chudé kravce

a oral do noci a neřek’ slova.

Však ráno stál u bytu kantorova,

– a každý den tam bral po malé dávce,

pak v městě used’ na studentské lávce,

a farářem teď krev je sedlákova.

O velkonoc šel správce k zpovídání

a z těžkých asi zpovídal se hříchů –

a kněz mu tak uložil za pokání:

„– Já odpouštím vám, jestli pán Bůh svolí;

leč večer v pluh se zapřáhnete v poli,

a zoráte mi – jenom jednu líchu!“