Pokažené námluvy.

„Kmotříčku váš Honzík

K nám již nechodí!

Proč se s naší Mářou

Více nevodí?

Já sem mu ji slíbil,

Chceli si ji vzít;

Odemne i s věnem

Že ji může mít.“

„„Ať si nechá Mářu!

Hleďte, ten můj kluk

Nedávno mi řeknul,

Nadělav mi muk.““

„Proč?“ ptá v podivení

Kmotr se ho zas –

„Co pak nemá k vdání

Svrchovaný čas?“

„„Ba snad proto, – Slyšte,

Co mi pověděl:

Onehdy sem hodně

Na ni pohleděl, –

Poznav její přínos

Hned se uleknu,

Jaký? – To vám táto

Ani neřeknu!““