POKLAD.

Kde kůra srdce lidská halí,

je mnohý poklad tajně skrytý,

jen světluškou se kmitne v dáli

těm, kdož jdou kolem jako v snění,

leč kolik zlata v sobě tají,

ti pouze zvědí, kteří znají

znak nad příchodem k němu vrytý

a dovedou jej vykouzliti.

A mnohým lesk, jenž sluncem svítí,

když odešli, se v uhlí mění.

Však velký poklad lásky pravé

tam, kde jsou bolu křižovatky,

v klín tmavé skály ukryt leží,

kde poutník nejméně jej tuší.

A otvírá svůj pohled sladký

jen, když je velký pátek duší

a dlouhý týden utrpení

se chystá v květech ke vzkříšení.