Poklad po babičce.

Z domu musím, z domu v dobu rannou;

vyneste mou truhlu vykládanou,

truhlu vykládanou, vždyť ji znáte,

ten můj poklad po babičce zlaté.

Opatrně za kruhy ji neste,

tři poháry schovávám v ní, vězte,

tři poháry drahé, velké ceny...

všecky slzami jsou naplněny.

Do prvního vše jsem slzy dala,

když jsem z dítka v pannu vyrůstala;

do druhého na to slzy klesly,

když matičku zlatou v hrob mi nesli...

V třetí do půl hojná slza padla,

výbavu když do truhly jsem kladla,

však až z dálky nezřím rodné chaty,

budou všecky rázem vrchovaty.