POKLAD. (V.)

Dávno kostelíček zbořen,

Neslyšeti zvonka zvuku;

A kde někdy stálo buků,

Sotva jaký hnije kořen.

Stařec mnoho pamatuje,

Mnohoť i dozrálo hrobu:

A však lid si ukazuje

Ještě místa po tu dobu.

A když večer pohromadě

Mládež za mrazu sedává,

Rád stařeček povídává

O vdově a o pokladě.