POKLAD.

POŘÁD ještě hledat v žití

luzné, čarodějné květy,

pořád ještě nevěřiti,

že jsme u poslední mety!

Pořád ještě v hloubi nitra

doufat více, než jsi zažil,

že dá život poklad zítra,

jejž jsi dodnes nevyvážil.

Zatím, brachu, už jsme u dna,

– nemůže už věc být jinou, –

prázdná je ta naše studna,

už to páchne nějak hlínou.

Konečně, můj brachu, tedy:

žádný klam a žádná cetka!

Poklad! – Tak se naposledy

přece jen s ním člověk setká.