POKLAD.

By František Táborský

Jednou jen poklad jsem ukládal,

o němž svět slůvka nevěděl.

Kdyby to bohatství uhádal,

byl by mi záviděl.

To jsem já do rakve zoufalý

přenášel s lože na rukou

matičku svou.

Tenkráte, v den ten nekalý,

i ty mé ruce plakaly.