Poklona Jeho Milosti Najjasnějšímu Králi FERDINANDOVI.

Králi velmožném znešený na trůnu,

Jejž Otec moudrý skušenou starostí

V bouřce Evropské zachovav ku slávě

Navždy upevnil,

Shledni na sprostou Ty milostně Můzu,

Nesmělá skoumá ona Tvou velebnosť,

Zvěstovať dychtíc Tvoji soudivému

Slávu potomstvu.

Dávno juž hlasnou zjevenoť pověstí!

Jak svaté vážíš Ty si lidstva právo,

Žeť Ti národní blaženosť vymýšleť

Zábava sladká.

K vládě Tys bozkou povolán milostí,

Vládu též bozké povedeš po vůli,

Dítky chtěv dobré zpravovať, ne podlé

Otroky mrzkať.

Líčené zhanbiv slovo pochlebenstva,

Vyhna, sám moudrý, jedovým se rádcům,

Zásluhám cnostným, vině též přichystáš

Odměnu slušnou. –

Darmo bezbožný se tyran schovává

V hradbu obrancův placených železnou,

Vlastenec vroucný v okovech umírá –

Pomsta ho zdrtí.

Přijdi bezpečný a okaž Ty vlastěm

Tváři, z níž blýská znešenosť milostná,

Svět celý v bouřkách se pomať, Ty jistý

V ohradě lásky.

Přijdi okrášlen korunou Slovanskou,

Přijdi toužebné pohověť milosti,

Pohledem jasným plesavých rozepni

Zápony srdcí.