pokoj lidem dobré vůle

stromy, luna, oblaka

nad oblohou modré noci,

doma v garsoniérce

hebký svit a pavouk skromný,

pavučinu soukají tu

vlastně dva.

básníkovi v také noci

pavučina písně zní,

kdesi vedle hajá láska,

hlad je zatím zažehnán –

jako by šlo štěstí mimo

po špičkách.

čtyři stěny s pohledem

v zeleň plnou ještě darů,

s vřelým vínem vzpomínání

na hvozdy a na hory,

ale okna otevřena

v širý svět.

hamižností nezkalený

do dálky se dívá zrak

z československa až k číně,

ze španěl až k sovětům,

vidí živly, nitky, cestu

k pokoji.

z mála vidí velké věci

z ticha černých mračen běs,

mnoho po více jen slídí,

lží a zradou klame shon.

pokoj lidem dobré vůle,

spravedlnost nenasytným

žralokům.