POKOJNÉ CHVÍLE

Nyní jsi u mne; pokojné chvíle

jdou v okna jak do zlatých bran,

slova jsou jako obvazy bílé,

jež položil kdosi na ústa mých ran.

Nyní jsi u mne; po bludné pouti

vítá mne vlídná světnice.

Och, moci na stín svůj zapomenouti

a ukrýt se pod úsměv světice!

Ruce jsou jako dvě křídla bílá,

všechno se usmívá domovem:

jaks’ mi je na srdce položila,

já věděl, že nezemru s tímto dnem.