Pokorná prosba.

Nad temeny hor růžových

milostné slunce zapadá;

beránku můj, u nohou tvých

se měkká niva rozkládá.

Beránku můj, ó přibliž se

a spočiň v jasné zeleni,

vždyť každé stéblo chvěje se

a kyne tobě v toužení.

Tys jako sníh, a drneček,

jenž nehoden tvých kročejí,

jest plný zkvětlých slziček,

ohnivých lásky krůpějí.