Pokoutní kavárna.

Když v křivé uličce dech mlh se tvoří,

ta večerní par šedých opona,

nad úzkým vchodem v temnu lampa hoří

tak pestrá jak zrak rudý démona.

Ve starém domě řada oken plane

a v síních život tajený se zdvih’,

jenž lehce vzdouvá clony malované

podivnou směsí krajů tropických.

Bez krbův dělníci a povaleči

blíž krásek prodajných tam v dusnu dlí

a černou kávu při divoké řeči

pospolu pijou plavci osmahlí.

Ven chvílemi zní polo přitlumeně,

jak v dáli chodce lákal by vln vír,

zpěv písní, jež se luzou pějí denně,

k nimž divý průvod drnčí na klavír.

V ráz hudba výská v tonech rozpustile,

jak by si hrát dal kdos ve chmurný cit,

neb skrytý vrah za noční, teskné chvíle

skřek příšer v duši své chtěl přehlušit!