POKRAČOVÁNÍ.

A vítr kvílí dál... Za okna záclonami

se bílý profil mih’, kdos ulicí se bral,

zřel záclon pohyby... Ach, sníti dva a sami...

a vítr kvílí dál.

A skřípl klíč. On vstoupil. Staří známí

jak sešli by se tu, on za ruku ji vzal,

jí zvolna rozpínal košilku s přestávkami.

Snad budou zardívat se cudné naše dámy,

snad budou omdlévat... Kde zůstal ideal?

Za její půjdu dál i jeho myšlenkami,

co vítr kvílí dál...