Pokrytec.

V Tvých vlasů ebenu noc chví se vášnivá,

v Tvých očí hluboku zřím dálky Tajemství

a vlnou ňader Tvých bouř kypí Života.

Tvé pleti bílý žár a oheň zářivý

mít mohla jenom sladká Anadyomené, –

v Tvých údů linie slét’ souzvuk Věčnosti.

Já, čisté Lásky kněz, jsem Tobě sebe dal

a v službě mysterní Tvé vůně dýchám jen

a v chrámu Krásy Tvé v pokoře poklekám,

v své touze uctivé – však lstivý pokrytec:

Já čekám bez dechu v předtuše vášnivé,

až v chvíli vítězné Tvůj oltář panenský

do rumů rozmetám a Tebe chvějící

v své slavně království odvedu přemoženou...!