POKUŠENÍ BRATRA ANGELA. (I.)

Angelova tichá cela

se dnes úlem rozšuměla;

rytíři a jejich paní

rojí se tam bez ustání.

Teď se Angel štětce chopil –

nikdo ani nedýchá –

do zlaté jej barvy ztopil

a pod obraz dokonaný

napsal: „Růže z Jericha“.

Z jeho postů, z jeho bdění,

z jeho snění, přemýšlení

a z nezemské lásky světce

vykvetl ten zázrak štětce

jako růže z jarní noci.

Pln je krásy, pln je moci.

Vše jest okem, mlkne v žasu.

Mnohý rytíř zadumaný

vzpomíná si mladých časů,

kdy i on kříž připjal rudý

a v zem svatou s vojem táhl.

Krásné tváře viděl všudy,

po mnohém tam oku práhl,

ale takou božskou září,

květnou něhou, čistým pelem

nezářila v světě celém,

v Betlémě ni v Cařihradě,

na východě, na západě

ani jediná z těch tváří.

Na turnaje vzpomíná si.

Mnoho paní luzné krásy

za trub znění, kotlů hřmění

věnčilo mu hrdou hlavu.

Ale ani jedna z davu

této kráse rovna není!

Frater Angelus, mnich zdárný,

nechtě naslouchat své chvále,

odebral se do knihárny,

vyňal staré passionale.

Aj! To drobné malování!

Na bělouši svatý Jiří

kopím v tlamu draka míří,

a saň se mu chrupem brání...

„SIyš, Angele, barev mistře!“

slyší bratr namlouvání –

„Tvoje Nebes královna

živoucí se vyrovná!

Rajskou záři jímáš bystře!

Což, abys i zkusil Musu,

zda vystihne pekla hrůzu!?

Maluj draka odvěkého! - “

Angel přejel čelo dlaní:

„Svatá Panno, chraň mě zlého!

Tobě se můj štětec klaní,

Tobě slouží do skonání!“

„Mistře! krásný je tvůj zápal!

Vymaluješ-li však ďábla

se vší jeho ohyzdností,

zoufalostí, ohavností,

aby člověk pád svůj chápal:

mnohá duše, která slábla,

náhle svoje scestí pozná,

vyčte pekel muka hrozná,

počne nový život pravý.

Neztenčíš tak Boží slávy,

ani věnce svojí hlavy!“

Frater Angel brání se sic –

ale kudy chodí snivý,

odevšad naň ďábel civí:

ďáblem se naň šklebí měsíc,

ďáblem šerý pahýl stromu,

ďáblem chrlič s výše dómu.

Sami ďábli! – Ale není

v nich to celé zatracení,

zoufalá ta propasť bezdná

mezi Satanem a Bohem!

Angelus jí dosud nezná.

On se musí do ní v ž í t,

aby věrným pekla slohem

moh’ ji v mrtvé plátno vlít!