POKUŠENÍ BRATRA ANGELA. (V.)

Ráno sluha do žaláře

vězni nesl chleba, vody.

Místo Angelovy tváře

vidí v poutech – potvoru!

Tentam – skáče přes tři schody,

až mu v těle duše slábla –

„Probůh!“ vrazil do sboru,

„Angelus je změněn v ďábla!“

Zástup bratří hledí – trne.

Posvěcené vody berou

a vše k žaláři se hrne,

vchází v klenbu dušnou, šerou:

Vskutku! Ďábel v poutech úpí,

zrakem blýská, řinčí, supí.

Týž to hnus a jed, ty rysy,

jak je Angel chytil kdysi.

Zdaž pak ohavný ten obraz

dosud v cele mnicha visí?

Po zádech všem hrůza běží,

a s modlitbou na rtu spějí

k pusté cele Angelově.

Překvapeni jsou tu v nově:

V cele svěží slunko leží,

Angel ve zlatistém ráně

nadšen sedí u díla

a maluje Matku Páně,

zářnou, jak s ním mluvila...