POKUŠENÍ.

Město s chrámem a branou mé prosilo jednou mládí:

Dej mi svou zeleň a budem se míti rádi!

Usedni na šedém kameni brány, jež mou je slávou,

buď mi podbělem, šípkem, ostřicí, boží travou!

Dřímavě, zimavě podloubí mé když do čtverce mlčí,

vyroj se s děvčaty, líbej a života hlad měj vlčí.

Vídáš-li mlčet mne za dne, modře se komíny kouřit,

neviňátka bych za noci slyšela bezbožně bouřit,

kloním své štíty žalostně, zvětralé prohýbám střechy,

víno kde starci pijí pod mými mechy, –

čekám, že něco se stane jednou za století.

Pohni mým tichem, dokud mládí tvé neuletí!

Čím víc větrám, tím více věřím. Mládí tvé je mi

zázračným elixírem v této smutné zemi.