Pokyny otcům, matkám.

Neohýbal’s stromek, když byl mlád,

křivý strom Ti nyní hyzdí sad.

Kubíčkovi trpěl’s zlozvyky,

zle se chová Kuba veliký.

Za slavíkem zpívá slavíček,

synkům vzorem bývá tatíček.

Od kočky se kotě málo liší,

doroste-li, také chytá myši.

Od matky co slyší, na ní vidí,

tím se dcerka obyčejně řídí.

Otce, matko, Vaše slova, činy

vzdělat mají zbožné dcery, syny.

Nad nábožné děti není,

Pán Bůh má v nich zalíbení;

rodičům jich bohatá

kyne s nebe odplata;

je i jejich děti chválí

rozum jasný, rozum zralý;

zbožným otcům, matkám čest,

bezbožné si kují trest.

Otče, matko, nenaříkej,

kajícně chyb smutných pykej,

blud svých dítek a blud svůj,

jak Ti možno, napravuj;

modli se, Bůh milostivý

pohotově má i divy.