POLAN.

Strání spustlivou sibiřskou

Polan smutný se probírá

A své zraky zaslzené

K slunci mroucímu upírá.

Pevně v pouta okovaný

Želí, smrt že jej minula,

A za pluhem slzíc zpívá:

Jeszcze Polska nie zginęła.

Po arabské mezi žhoucí

V divých vlasti Beduinů

U vyhnanství Polan bloudí,

Až umdlený klesne v stínu;

Zoufá si, že země chladná

K sobě jej nepřivinula,

Umíraje šepce píseň:

Jeszcze Polska nie zginęła.

Do všech úhlů světa snáší

Vichr kletby, smutné vzdechy,

Se všech stran se ozývají

Prázdné národů útěchy;

Jen na hrobech Ostrolenky

Bledá postava se hnula,

Mrtvé čítala vzdychajíc:

Jeszcze Polska nie zginęła.