Pole chudých.

Pole chudých na stráni

kamenité, pusté.

Ó kdo sečte na dlani

mozoly ty husté,

kdo ty těžké krůpěje

potu, v hrudy spadlé,

kdo ty všecky naděje,

v početí již svadlé!

Nízké klásky z pola jen

drobná zrnka plní.

To ne vítr – tajný sten

obilíčkem vlní,

to snad jakýs lidský duch

osudu se vzpouzí,

výčitkou tu plní vzduch

o té věčné nouzi!

Přijde zima mrazivá,

málo chleba bude,

hlad a bída vraždivá

zahostí se všude.

Mozol, mošna žebrácká,

groš, jejž kdos v ni vhodil

a pak smrt kdes tulácká –

totě chudých podíl!

Osude, zde jasně zřím,

jak jsi nespravedliv!

Budiž trochu lidštějším,

losu chudých bedliv!

Tisíce tak mlčky mrou,

jak to listí v hvozdě –

dej jim rychle pomoc svou,

sice bude pozdě.