Pole zpívá...

Zda slyšel’s pole jásající píseň,

již jako dělník při práci si zpívá?

Tak hluboká je, lehce zádumčivá,

jak skládá vážnost chvíle ji a tíseň.

Strž zvuků jedna – klasů zlatá tříseň,

jak varhany to zní ta hymna živá.

V svých plných ňadrech od pravěků skrývá

ji svěží role a ne hrobů plíseň.

Tak, jak ji zpíval Vojtěch v květech rolí,

dnes ještě z plna obilí tu zvučí

ta svatá, velká hymna českých polí.

Ta píseň živá nade smrtmi všemi,

jež každým jarem znovu s klasy pučí:

„Dej mír a hojnost naší drahé zemi!“