Pole.

Nic jiného, kam obrátíš zrak v kole,

než šťavná luka, za lukami pole,

kde žloutnou klasy, brzy budou sžaty,

ba celý kraj tu leží jako zlatý.

Jak dlouhá pláň, tak v dálku se to vlní

a zelená a plane, zrnem plní,

až tam, kde obzor uklání se němý,

to širé nebe nad širokou zemí.

Nic nežli pole. Úsměv dojímavý

jen na nich tkví, vzduch vane jimi zdravý;

zde cítíš teprv, co je sen a sláva,

před tváří země, která v dar se dává.

Cos velkého a vážného tě schvátí

a povznáší, co cítíš jenom váti

z těch černavých hrud země svojí rodné,

pro velkou bolesť velké lásky hodné.

A připadáš si se svou písní malý,

sem sluší hlahol, jenž se vlnou valí,

ne lidská píseň, tkaná z tuch a stonů,

jen velkolepý, hluboký hlas zvonů.