POLE.

Pole jsem našel udupaná, v nich samá bolest, hrubá rána,

zlomená stébla stenala, země krev jejich chlemtala.

To český sedlák tady sel – pak přišel přítel – nepřítel,

vojenských koní mrak se hnal, chléb nás vezdejší pošlapal.

Ó, lidským žalem zřím se chvět ta pole, lidsky krvácet!

Ušláplých stébel líbám rány i chléb ten v bláto zašlapaný – –

Tak trpělivě český lán tu leží ztupen, pošlapán!

Však cos tu hořkou vůní dýchá přes pokořená pole tichá.

Krev nevinnou tu cítím čpít, a srdce jak by v kleště chyt’,

neb vzpourou křičí vzteklý smích divokých máků krvavých...