Pole.

By Antonín Sova

Již klasy žloutnou všude, dozrávají

s tajemnou hudbou po bludišti pěšin,

to předtuchou je žní v tom našem kraji,

kdy slétají se ptáci do ořešin,

žhnou kameny a jsou tak mělké vody,

že písek na dně vidíš s lasturami,

vzduch rozžhavený je, a jako body

vsi vidíš v obzoru, hřbet vrchů známý...

A pole jsou jak zlaté, plné stoly...

Kdo pracoval, teď vezme v svatém klidu.

Neb za daň krve, pot a za mozoly

Bůh zaslíbil tu zemi svému lidu. –