Pole.
By Antonín Sova
Již klasy žloutnou všude, dozrávají
s tajemnou hudbou po bludišti pěšin,
to předtuchou je žní v tom našem kraji,
kdy slétají se ptáci do ořešin,
žhnou kameny a jsou tak mělké vody,
že písek na dně vidíš s lasturami,
vzduch rozžhavený je, a jako body
vsi vidíš v obzoru, hřbet vrchů známý...
A pole jsou jak zlaté, plné stoly...
Kdo pracoval, teď vezme v svatém klidu.
Neb za daň krve, pot a za mozoly
Bůh zaslíbil tu zemi svému lidu. –