POLE

Jde Kristus rozsévač a seje v líchu

nebeské sémě v bílý den;

jde Satan v noci soumraku a tichu

a mísí lstivě koukol do semen! –

Na poli světa za rosy a deště

já rostu silou rašící

a zdám se osením, však nevím ještě:

jsem jenom koukolem, či pšenicí?

A zraji na výsluní ze dne ke dni,

čas zvolna polem přechází;

však myšlenka, ach, na žeň na poslední

vždy v hloubi srdce mne až zamrazí!

Andělé-ženci, v rukou srpy zlaté,

už dávají se na pochod;

pod jejich kroky oblaky jsou vzňaté;

ó běda všem, kdo nejsou dobrý plod!

Ty, vlídný Hospodáři, z jehož dlaní

přichází milost dařící,

dej, v hodinu ať svého tady zrání

ne koukolem, však tvou jsem pšenicí!