Poledne v seči

Mám plná ústa pryskyřic

a myslím, že utonu dnes

ve proudech zeleni dychtivých,

jež se všech stran se řítí.

Je poledne. Ležím u seče.

Do vlažné trávy jsem kles’.

Po tichých deštích májových

vzduch hoří, chvěje se, svítí.

A já tu ležím pokořen

života bláznivým dnem,

jenž tryská, šílí, zpívá, žhne,

var pudů, hladů, žízní;

jsem zmámen vzruchem instinktů

a tvarů prchavým snem,

jež od země tíhnou za sluncem

a syntheticky vyzní.

Mám plná ústa pryskyřic

a barev plničký zrak;

šum promíšených pohybů

jak moře v sluch mi hučí:

já ležím na dně, trosečník,

jenž opustil svůj vrak

a život pod hladinou teď

milovati se učí.