Poledne.

Při táhlé písni včel tak sladce monotonní,

jíž zvučí bílé akacie v květné třísni,

(ó květy voní a v nich včely zvoní!)

jdu v poledne, jdu zabrán v těžké snění

a zdá se mi, že dolem v šumné tísni

se modlí zástupové nevidění

při táhlé písni včel tak sladce monotonní.

Kraj vyhřat do zlata, mha modravá jej cloní,

zvon z dálky cinká, ves je svahem lesa skryta

(ó květy voní a v nich včely zvoní!)

na polích ticho... v štěrku had se sluní

a velká modrá moucha kolem lítá,

i cítím, jak vše padá v ticha tůni

při táhlé písni včel tak sladce monotonní.