POLEDNE.

Polední ticho leželo v polích,

v trávě se nehnul ani list,

v koupeli světla hořely máky,

nebe se slilo v ametyst.

Stanul jsem v sadě, víno kde zrálo,

s bílé zdi sálal prudký žár,

s paprsky slunce země se snoubíc

sládnoucích plodů nesla dar.

Hleděl jsem v dáli... Písečnou pouští

život můj prošel, zprahlý květ,

minulo dávno polední zrání,

plodů však nikde nevidět...