POLEDNE.

Ticho vládne lesem, polem,

slunce právě kulminuje,

do žlutavých, těžkých lánů

padá jeho horký dech...

Unavené slabé skráně

polévají proudy potu,

znaveny jsou všechny cévy,

ale dne je teprv půl – –

Unavená moje duše,

ohlušená rykem davu,

hledá, pátrá, zkoumá, slídí..

jinak chce než dříve jít –

Unavena, vysílena

prosí o klid tiše, dětsky,

prosí, volá, zoufá, bouří –

ale dne je teprv půl.