POLEDNE.

Je červenec, doba lip a růží,

den zraje zdarem, kam zrak pohlédne...

Jsou ženy krásny, vášnivi jsou muži,

žár radostného nastal poledne.

Šel’s alejemi, pohodou a stínem,

vše bylo ticho, ve všem úleva,

zdroj chladivý kdes zpíval pod jasmínem –

a teď to horko tebe zalévá!

Tvá celá bytost náhle vzbouřila se,

chce do úpalu v pole lilijí,

kde všechny smysly v nádheře a kráse

se pod hlubokým nebem opijí.

Jak svatá lázeň vlní se to parno,

je božsky krásně, s beder padá šat –

už nedojdeme, vše by bylo marno,

lze pohansky jen dneška užívat!