POLEDNÍ.

Svítilo červnové slunce

do růží jako krev,

obrovské voněly lány

a drobné květy rév.

Dýchalo z hluboka věků

i kamení zvětralých skal,

žeh slunce práhl a sládl,

dech boží světem vál.

Jen malý člověk teskně

na zvadlý hleděl květ,

ke slibům blízkého nebe

si našel odpověď.