POLEDNÍ ODPOČINEK

Z luk spokojených prýští vůně mát,

a člověk se jak znovuzrozen cítí.

Je dusný den... V tiš křičí vodopád,

jenž se skalin se v rokli bujně řítí.

Sním v stanu smrčí... Lokám svěží chlad...

V mém nitru oheň posvátný se nítí.

Na všechno myslím, co jsem míval rád...

V změť větví perleť žhavé modře svítí.

Stráň plody zralých trávnic zrudlá je.

Jen občas s klidných pastvin výskne si

zpěv rozperlený hravé šalmaje.

Jsem znaven... smavě, něžně rozesněn,

a před mým zrakem míjí přelud žen

jak oblaka, jež bloudí nebesy.