POLEMIKA

Za horami,

za dolinami

je naše vlast.

Přebrodíme,

než zvítězíme,

okeán hlouposti,

než si jí dobudeme,

potoky krve.

Ale jdeme!

Z vlastníků vlasti,

z tvrze hltavosti,

ze smetiště

pověr a zločinů

na pochod dala se kladiva

ze snu do činu,

na pochod dají se cepy

z roboty k práci.

I péra se na pochod dala,

zpívala železem, bila a rvala,

však péra se vracejí.

Kdopak vám řekl,

u sta hromů!,

že péra jsou k tomu,

by jako masařky vajíčka nakladla

do šunky, která zasmrádla,

slavičí tlukot, čimčara vrabců?

Kde je voj červených chlapců?

Zbyla jen kuřata buržoazie.

Bohéma pije,

a bez kvočny nelze se hnout.

Na lesklém písku

i na bahnisku

rozbil se proud.

Nazýváte se básníky.

Nejste snad šašci?

Nazýváte se slavíky.

Komupak zpíváte?

Nazýváte se proroky.

Nekoktáte snad nesmysly?

A tváříce se hrdinsky,

zda na jejich veto

jste nestáhli uši i zadek?

Z hřídelů, pístů, kol a kladek

zní jiný zpěv,

z dvorců a chatrčí zazpívá

jiný zjev.

Traktory, tanky, aera

přes vás!

A nová péra!

S kladivy, cepy na pochod nová péra!

Copak už s vámi?!

Za horami

je naše vlast,

přes hory na pochod,

přes moře hloupostí,

přes řeky krve

na pochod!

Kladiva dávají rytmus,

cepy nám dávají ráz:

Na pochod, na pochod, na pochod!

A kdo se ohlíží dozadu,

ať srazí vaz!