POLEMON. (I.)

By Josef Svatopluk Machar

Všech nevázaných kvítků, kteří byli

postrachem slušných lidí celých Athen,

byl výkvětem a hlavou Polemon.

Dne nebylo, by nešli na agoru

a netropili žert svůj z pilných ševců,

již v potu tváří robili svá díla

v chladivém stínu dlouhých podloubí;

by nerušili soudů chod a vážnost

posměšných poznámek svých pustým rojem

matouce žalobce i obviněné

v jich vývodech i sporu líčení;

by nezjevili v hromadách se lidu,

kde věci obce byly přetřásány,

a vpadajíce v řečnických vojsk čety

je v zmatek obraceli vtipy svými

ku hněvu rozšafných všech občanů;

by v divadle s míst svojich na jeviště

poznámky nevolali hře i hercům,

je občanskými jmény jmenujíce,

čímž ovšem značně trpěl dojem hry.

Zle ve dne řádili a hůře v noci.

Se světlem Foiba nechodili spat,

ba, spíše pravidelně vyčkávali

v hodovní síni jeho příchodu.

Tu nazvali si tanečnic a heter,

jež pověst vynášela po Athenách,

tu pili víno vodou nemísené

po zvyku perském, hlomozili, pěli,

že nemohlo spát celé okolí.

Tu často vybrali se na ulice,

rouch nezměnivše, věnce na hlavách,

a s heterami táhli po městě

na domy bijíce a předstíráním

vzniklého ohně z lůžek lákajíce

počestné lidi. Štíty sundávali

a buďto jména na nich měnili,

anebo zaměnili sídla jejich

strojíce rozčilené probuzení

poctivým řemesníkům athenským.

Po hermách stoupali a věnce svoje

na omšené jich hlavy překládali.

A chodce, který kráčel osamělý,

byv zdržen obchodem či přátel řečí,

za ruce vzali, cestou svou jej vlekli,

a čím víc zdráhal se a odporoval,

tím větší potěšení měli z něho,

a volnost dali teprv, až jim v oči

Helios sypal zlaté blesky své.

Té chásky archontem byl Polemon.

Jak člověk dobrý, který na tržišti

ptáčata skoupí v klecích uzavřená

a vynese je kamsi do sadu

a smutná vězení jim otvíraje

po jednom propouští je na svobodu,

jich zpěvným děkováním těše se –

tak dnem i nocí pouštěl na svobodu

Polemon onen zlaté svoje mince,

jež v různých krajinách a různých dobách

pochytal v měšce otec starostlivý

na těžkých lodích voze z Asie

obilí žluté, drahé perské látky

a z Athen zase do měst asiatských

tepané přílby, řemení a štíty,

náramky, prsteny a dobrou obuv.