POLEMON. (II.)

V hodovní síni hoří olej lamp,

jež v květů formě sošky štíhlých nymf

zdvíhají vzhůru jako na ochranu

před houfem rozpustilých satyrků.

Oleje voní, jimiž napuštěny

jsou mladé hlavy, voní květy věnců,

jež leží na hlavách, a zlatý pohár

v podobě ženských ňader vyhloubený

cestuje pilně kolem tabule.

Už zraky jaksi znaveny jsou tancem

a ohlušeny uši hudbou pištců,

a hrdla ochraptěla hlasným zpěvem.

Polemon zadíval se na líc Fryny,

jež rouchem lehkým jako oblak myrrhy

svítivé tělo svoje zahalujíc

tenkými prsty vybírala mandle

ze zlaté mísy, zasnoubila s každou

omžené zrnko z modravého hroznu

a ničila je potom v stoupách zoubků.

Hetera cítila ten dlouhý pohled

a zdvihla hlavu s otázkou v svých očích.

– Já myslil, Fryno, pozoruje tebe,

zda žije člověk Hellen, jenž tě spatře,

tak silným byl by, že by nezatoužil

tě v náruč stisknout zpit a omámen jsa –

Polemon řekl. – Ani člověk barbar! –

smála se Fryna pohodivši hlavou.

– Snad stařec jenom – mínil kdosi na to.

– Či filosof jen – pronášel se druhý.

– Neb oba v jednom – rozhodoval třetí,

– jak Xenokrates – – Ano, Xenokrates! –

– A chci-li já, pak nikdo neodolá,

ať stařec, filosof, či oba v jednom! –

vykřikla Fryna. – Xenokrates jistě! –

Z mladíků jeden přesvědčivě pravil.

– Já mudrce jen s nemoudré znám stránky,

i Aristotel přišel, přišel Plato,

i slavný kynik jeden dral se ke mně,

ač vymlácen byl mojí otrokyní! –

zvolala Fryna. – Xenokrata neznáš! –

– Je muž a z masa, krve. Neodolá! –

hetera řekla. – Uzavřemež sázku –

Polemon navrh. – Neznám Xenokrata,

však tomu věřím, přátelé co tvrdí,

I sázím na tu nedobytnost jeho

svou zlatou mísu na mísení vína

(jíž beztoho nám není ani třeba),

a ty, ó Fryno, dáváš v protisázku? –

– Trojnožku zlatou, již mi před nedávnem

přinesl člověk jeden ze Syrie! –

– Já radím ti, ó Fryno, bys v tu chvíli

šla k filosofu – mínil jeden z hostů –

on totiž před usnutím nepovrhne

pohárem vína, a jak víme všichni,

je Dionysos sladké Afroditě

tím nejvěrnějším vždycky společníkem.

– Jdi, Fryno – taktéž Polemon ji nutil –

my vyčkáme zde do ranního svitu

návratu tvého. Vítězna-li přijdeš,

pak ihned vítězství to oslavíme,

a prohraješ-li, oslavíme prohru. –

Smála se Fryna, s lehátka se zdvihla

a rozjařeně vyšla do noci.