POLEMON. (IV.)

Rozjařil příchod její hodovníky.

– Jakž, Fryno, neseš olympický vínek? –

– Zve moje mísa tě už paní svojí? –

– Dáš oběť díků velké Afroditě? –

Tak zasypána byla otázkami.

– Já žízním. Pohár! Pranic nestalo se.

A kdybych pannou byla vešla k němu,

jak panna bych se navracela nyní. –

– Tys prohrála a trojnožku svou ztrácíš?! –

– Ne, neprohrála. Trojnožku ti nedám.

Já sázela se, že muž z masa, krve

mi neodolá. Našla jsem však sochu.

Studená socha leží na tom lůžku.

Trojnožku nedám! – Smích se ozval kolem

a pilo se. Už Heliův vůz rudý

nad obzor vstoupal, a ten smích hřměl ještě,

a pohár ještě cestoval tam po rtech,

a Fryna stále zlobíc se a křičíc

líčila podrobnosti prošlé noci.