POLEŇSKÁ LÍPA.

U věže kostela stojí

málem už čtyři sta let.

Jaký to kolem ní přešel

zapadlý dávno svět!

Nad českou chalupou starou

mateřsky větve pne,

jiné zas vysoko zvedá

až k báni červené...

Věrně tak v lidu se dívá

radosti, trud, i žal!

A koruna její zpívá

chorál svůj smírný dál...

Dobrovský, „modrý pan abbé“,

též v jejím stínu rád dlel,

v ševelu listoví táhlém

naslouchal bzukotu včel...

v zahradu farskou pak vešel

k besedě s přítelem svým.

Nový den národu svítal

červánkem růžovým...