Poli a lesy.

Poli a lesy, lukami

ujíždím divoce vlakem,

zeleni záře blýská mi,

kam se jen otočím zrakem.

Ach, znám tak mnohou krajinu,

kolem níž letím a jedu,

sotva tam okem spočinu,

mizí však, ztrácí se hledu.

Nový zas přijde kraj a luh,

pole a stromů řad stinný,

postavy jiné, jiný vzduch,

jiný a jiný a jiný...

Je to jak cesta životem,

známým i neznámým světem,

ani se nezdá nocí, dnem,

jak to jde šíleným letem.

Člověk by si tak někdy přál

stanouti okamžik krátký,

nadarmo – k předu! – dál jen, dál!

A kol vše ubíhá zpátky....