POLIBEK.

Co se asi v polibku

čarovného skrývá,

že po něm tak lahodně

kolem srdce bývá?

Co v sobě ten polibek

kouzelného chová,

že vždy po něm budí se

opět touha nová?

Co ten čárný polibek

v sobě asi pěstí,

že se srdce zachvěje

jako plno štěstí?

Je to kouzlo podivné

k sobě sblížit rety,

zdá se ti, že okoušíš

všeho světa květy!

V každém sladkém polibku

kvíteček se kryje,

i bolesť jím zaženeš,

když ti v hrudi ryje.

Když ti hlavou zmítají

neveselí snové,

polibek ti přinese

krásné snění nové!

A když jasné oko tvé

tone někdy v mlze,

polibek ti vyžene

z oka Tvého slze!

Polibek Tě nepustí

v náruč bouři, hněvu,

ba, ten tě i donutí

v žalosti ku zpěvu!

Protož, kdo’s jej nepoznal,

v kraje lásky cestuj,

vyhledej si růžný květ,

pak polibek pěstuj!